Knihovna | Inzerce | Diskuse | Fotogalerie | Výstavy | Kontakt | Odkazy | Euroinfo
Rady začínajícím chovatelům

(od 21.04.2003)

Několik rad začínajícím chovatelům sklípkanů

Vykonávám funkci moderátora na zdejším webu už přes rok a za tu dobu jsem se setkal se spoustou lidí, kteří si pořídili svého prvního pavouka, s předchozími teoretickými znalostmi o chovu více či méně obsáhlými. Jako moderátoři stále apelujeme na začátečníky, aby hodně četli a využívali informací na příslušných serverech, ale stále více se přesvědčuji o tom, že jenom samotné teoretické znalosti problematiky chovu, zdaleka nestačí k tomu, aby byl uživatel úspěšným chovatelem. K tomu je zapotřebí ještě trošku víc a o tom bych se v tomto článku chtěl zmínit. Pokud si člověk někde zakoupí sklípkana, aniž by o jeho životních potřebách a projevech cokoliv věděl, tyhle řádky mu v ničem nepomůžou, ale pokud si zakoupí zvíře člověk, který před tím přečetl alespoň jednu knihu, nebo prostudoval nějaký web se začátečnickými radami k chovu, určité znalosti už má a právě těmto lidem bych chtěl svůj článek věnovat.

Prvním takovým nešvarem, se kterým se tady setkávám i u uživatelů, kteří něco přečetli je fakt, že sice znalosti mají, ale zvíře si zakoupí, aniž by pro něj měli připravenou chovnou nádrž. U menších "svleků" se to dá tolerovat, postačí jakákoliv krabička od salátu s trochou substrátu a větracími otvory, ovšem je spousta lidí, kteří si zakoupí větší, nebo dospělé zvíře a potom teprve začínají shánět terárium a vyzvídat na diskusích, jaká nádrž je pro ně nejoptimálnější. Jistě mi dáte zapravdu, že tenhle postup není pro zakoupené zvíře zrovna ten nejšťastnější. Standardní postup je, že by si uživatel měl v první řadě rozmyslet, s jakým druhem by chtěl začít, v jaké velikosti a zjistit si jeho životní nároky, potom by mu měl dle těchto poznatků zařídit patřičnou nádrž a nejméně 14 dní před pořízením v ní sledovat aspoň teplotu a vlhkost, aby co nejlépe vyhovovala vybranému druhu. Dále je také potřeba sledovat, jestli se v teráriu nemlží skla, nebo neplesniví substrát, což by signalizovalo špatné větrání. Tyto věci je důležité "vychytat" dříve než do ní zvíře umístíme. Jakákoliv manipulace se sklípkanem, při odstraňování závad na chovné nádrži, pro něj znamená zbytečný stres, to je nutné si především uvědomit.

Další soubor stále se opakujících dotazů začínajících chovatelů se týká přímo životních projevů sklípkanů. V knihách a článcích o chovu, je napsáno mnoho užitečných rad a poznatků, které se týkají životních projevů, buď jednotlivých druhů, nebo sklípkanů jako celku obecně. Tyto rady jsou určitě velice cenné, ale jsou to vlastně jen určité poznatky někoho, kdo knihu psal, nebo je našel v jiné odborné literatuře, ze které při psaní knihy čerpal. V žádném případě to však nejsou dogmatická pravidla, kterými by jsme se měli řídit za všech okolností, nebo kterými by se měl za všech okolností řídit pavouk. Ve většině případů se třeba sklípkani svlékají na zádech, když si před tím připraví svlékací pavučinu, do které některé druhy ještě nakopou žahavé chloupky. Poznatek je zapsán do literatury a velká většina začínajících chovatelů, bez větších praktických zkušeností to bere za fakt, že se tak děje vždy. Opak je pravdou. Jenom ve svém chovu jsem se mnohokrát setkal s tím, že se pavouk začal svlékat ze stoje a nečinilo mu to vůbec žádné obtíže. Stejně tak se bez problému dokáže svléknout ve vyhrabané skrýši, která může člověku připadat pro svlek malá a nevhodná. Miliony let ho zřejmě naučily, "přeměřit" si místo mnohem přesněji, než je toho schopné naše oko a většinou sám nejlíp ví, co mu bude nejvíc vyhovovat.

Velká většina začátečnických dotazů se točí také kolem potravy, intervalu krmení a takzvané "hladovky". Odpovědi na tenhle typ dotazů bych začal citováním jedné věty, která mi utkvěla v paměti už při mých chovatelských začátcích. Bohužel si nevzpomínám, kdo ji vyřknul, tak mi snad dotyčný kolega promine, že nebude signována. "Žádný pavouk, který má možnost ulovit si potravu, ještě hladem neumřel!!!" Tohle je potřeba si uvědomit hlavně ve chvíli, kdy ládujete do sklípkana během 14 ti dnů již dvacátého cvrčka a najednou se divíte, že se před ním staví do obranného postoje, nebo před ním prchá, nebo ho jen zabije a nechá ležet. Okamžitě vás napadne, že sklípkan, který doteď tak pěkně žral, bude asi nějaký nemocný. Stačí se řídit větou výše uvedenou a když potravu nevezme, vyzkoušet to zase jindy a když zase nevezme, ještě později, ale to už zpravidla následuje svlek a nová chuť k jídlu. Hladovka, jako taková, objevující se u některých druhů, zpravidla u starších jedinců, může trvat i několik měsíců, aniž by zanechala na sklípkanovi viditelné známky strádání. Okruh těchto potravních dotazů je bezesporu mnohem širší, dá se však řešit velice jednoduchým způsobem. Položte si vždycky otázku: " Dává můj sklípkan nohy pod sebe?" Pokud ano, už mu asi těžko pomůžu, už je to pouze na něm a na přírodě, protože to je jediný spolehlivý ukazatel toho, že je na tom zvíře špatně. Pokud nedává, tak se bude buďto svlékat, nebo drží hladovku. A celý problém "potrava" je téměř vyřešen. Určitě jste pochopili, že zde záměrně bagatelizuji, protože samozřejmě ještě záleží na mnoha dalších okolnostech, na vzhledu pavouka, na bezprostředních změnách jeho chování a na mnoha dalších, které jsou však již tak individuální, že je má každý sklípkan jiné a nedají se odhalit jinak, než jeho pozorováním.

V této chvíli mnozí z vás namítnou, že to, co jsem tady napsal, jsou všeobecně známé věci. Tak těmto lidem se omlouvám, tyhle řádky pro ně nejsou určeny. Jsou určeny těm, kteří sice určité znalosti mají, ale na druhé straně nemají žádné, nebo jen malé, praktické zkušenosti a nedokážou dosud svoje teoretické znalosti správně aplikovat na různé praktické projevy. Celý článek by se dal shrnout tak, že ke zdárnému a bezproblémovému chovu sklípkanů je potřebná nejen teoretická vybavenost, ale i určité vlastní zkušenosti, které se nikde vyčíst nedají, které musí každý z vás nabrat sám. Nejdůležitější ze všeho je ale takový ten "chovatelský cit", který v sobě musí člověk mít, aby dokázal teoretické znalosti s praktickými poznatky vyváženě skloubit a jakoukoliv nepředvídanou skutečnost v chovu řešit co nejpříznivěji pro chované zvíře. Kdo tenhle cit nemá, může mít znalostí a poznatků kolik chce a stejně mu k ničemu nejsou.

Vratislav "Iverson" Krejčí

© 2003 Michal Toráň & Jaroslav Dobiáš
webmaster
Home