Knihovna | Inzerce | Diskuse | Fotogalerie | Výstavy | Kontakt | Odkazy | Euroinfo
Páření Vitalius wacketi

(od 21.04.2003)

Páření druhu Vitalius wacketi

(Mello-Leitao, 1923)

Tento zemní druh, který pochází z Brazílie je znám pod mnoha názvy. Jeho nejznámější názvy jsou Pamphobeteus platyomma, Vitalius platyomma, nebo P.masculus. Podle Platnicka však došlo k synonymizaci a jména P.platyomma a V.platyomma byly označena za neplatná. Zda je to ohledně názvu konečná podoba, toť otázka na kterou nedokážu odpovědět.
Tento druh dorůstá velikosti v těle kolem 8 cm. Mláďata tohoto druhu mají cihlově červený zadeček s černým stromečkem, karapax je světlý a kráčivé nohy tmavé. Kolem 8 svleku však toto zbarvení ztrácejí, dále jsou hnědá, na zadečku s červenými chlupy a karapax s typickou hvězdicí do růžova. Samici tohoto druhu jsem choval v prostorném teráriu 40x40x30 cm (HxŠxV). Jako podklad posloužil lignocel s malou příměsí písku (1/3) o vrstvě 5 cm. Nechyběl úkryt z kusu kůry a mělká napáječka. Mláďatům tohoto druhu podáváme malé cvrčky, nebo moučné červy, dospělcům velké cvrčky, sarančata, nebo myší holátka. Jsou poměrně žravá. Teplota pro tento druh postačí 26°C, vzdušná orientační vlhkost kolem 70%. Samci mají tibiální háky. Tento druh se brání vykopáváním chloupků ze zadečku, které jsou velmi nepříjemné.
Samce pro tento druh nebylo lehké sehnat, kvůli chaosu v systematice tohoto druhu. Má myšlenka shánět samce podle lokality výskytu však po brzy vzala za své, kvůli mnoha nejasnostem. Původní majitelé přesnější lokalitu nedokázali upřesnit. Někteří chovatelé mi dokonce tvrdili, že mi samce Vit.platyomma nepůjčí, jelikož mám P.platyomma. Zmatek v názvech, který způsobili ctižádostiví systematici, tedy velmi ztěžoval rozmnožení tohoto druhu. A to i v době po revizi rodu Vitalius. Každopádně jsem samce příslušného druhu nakonec sehnal. Na samotné páření bylo velmi málo času, majitel na samce velmi spěchal. Majitele jsem upozornil na skutečnost, že po jednom páření (když se podaří) nemusí být jistota oplodnění. Přesto trval na svém. Počátkem června jsem tedy ve večerních hodinách vypustil samce do terária k samici. Oba aktéři na sebe po celou dobu bubnovali. Samec se ihned začal chovat velmi nebojácně a snažil se samici odpářit. Ta se chovala velmi klidně, ale spíše se samce bála a ustupovala. Samec se však nenechal odradit a neustále na samici dorážel a tlačil se pod samici. Když se to občas samci povedlo, dostat se pod samici, ta v té chvíli zvedla zadeček, takže samec nemohl zasunout svůj embolus do pohlavního otvoru samice. Když toto trvalo několik hodin, bylo nakonec nutné samici přidržet, aby ji samec mohl odpářit. Poté samec krátce zasunul. Nešlo však s jistotou říci, zda se páření povedlo. Samce jsem dal od samice pryč a druhý den ihned poslal zpět k majiteli. Nezbývalo než čekat. Samici jsem nakrmil a do terária jsem umístil větší úkryt. Žádné známky změny chování jsem však u samice 7 měsíců nezpozoroval. Poté se samice mírně zapředla ve svém úkrytu a bylo jasné, že to zřejmě nebude kvůli kokonu. Za 14 dní se samice bohužel svlékla.

Text a foto: Michal Toráň

Použitá literatura:
František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, Jihlava 1998;
www.arachnomania.cz;
Norman I. Platnick , The World Spider Catalog, version 7.5.

Samice se při páření chovala klidně, spíše před samcem ustupovala.
Samec se neustále snažil dostat pod samici.
Samice Vitalius wacketi těsně po svleku.

© 2003 Michal Toráň & Jaroslav Dobiáš
webmaster
Home