Knihovna | Inzerce | Diskuse | Fotogalerie | Výstavy | Kontakt | Odkazy | Euroinfo
DNA Testing

(od 21.04.2003)

Brachypelma.co.uk
DNA Testing

V únoru roku 2005 (BTS přednášky v Bristolu) představil Stuart Longhorn svou pokračující práci v oboru DNA rodu Brachypelma. Ačkoliv jeho práce není ještě stále dokončena, podíval se do světa vědy a soustředil svou pozornost na aplikaci vědy v souvislosti s určováním druhů, používajíc DNA. Jeho práce naznačuje, že mesomelas (považovaný za Brachypelma), je geneticky odlišný od ostatních druhů. Dále jeho práce nasvědčuje tomu, že annitha (obhajovaný jako barevná forma smithi) je platný druh.
Není doposud známo, kdy bude jeho dílo dokončeno a publikováno, avšak tuším, že bude mít dalekosáhlé důsledky, nejenom pro Brachypelma, ale také pro další druhy, které by mohly mít prospěch z důkladných způsobů identifikace.
Věřím, že Stuartova činnost je velmi důležitá a vyplní určité významné mezery v našich znalostech rodu Brachypelma. Také se těším na konečnou publikaci New DNA Study (Nová studie DNA).
V nedávno publikovaných pracích Petersona (2006) se můžete dočíst, že je možno získat DNA z pokožky 8 druhů rodu Brachypelma.
Vše nasvědčuje tomu, že tato metoda může být používána k ustanovení lepších způsobů, jak zjistit chráněné druhy CITES (výsledky byly zdařilé u pavučin, podobně jako u samců a samic), jestliže sbírka ověřených vzorků a jejich odpovídající výsledky DNA jsou stanoveny.
Tato metoda je známa pod názvem DNA barcoding (od anglic. barcode = čárový kód).

DNA barcoding je systematická metoda, která používá krátký genetický ukazovatel v organismu v mitochondriálním DNA k rychlé a snadné identifikaci určitého druhu. Je založena na relativně snadném systému: většina eukaryotických buněk obsahuje mitochondrie a mitochondriální DNA (mtDNA), které mají rychlý mutační poměr, což má za následek podstatný rozdíl v mtDNA pořadích mezi druhy a mezi poměrně malými rozdíly v druzích. 648-bp část mitochondriálního genu, známá jako cytochrome c oxidase I (COI), navrhla potenciální "čárový kód".

Zatímco by to mohlo být užitečným nástrojem pro rozpoznání známých druhů (těch testovaných a zahrnutých v databázi), jestliže je testován vzorek a nerovná se žádnému jinému v databázi, jak může být určeno, zda právě tento druh je chráněný? Jelikož tato metoda testuje jen určitou část DNA, je proto možné, že je omezena v možných aplikacích.
Aby tato metoda byla úspěšná, testované a v databázi zahrnuté vzorky by měly být z místa originálních vzorků a morfologie by měla být zkontrolovaná, pomocí ustanovených taxonomických metod. Protože původně popsané druhy jsou chráněné, DNA se degeneruje, proto nové vzorky by poskytly více spolehlivých informací. Poté by bylo potřeba ustanovit přirozené varianty uvnitř skupiny daných druhů (jak se DNA mění mezi danými druhy přes svůj přirozený rozsah v divočině). Toto by bylo potřeba udělat pro všechny známé vzorky, které jsou CITES chráněné, a také pro podobně vypadající druhy.
Možná by bylo k užitku zkontrolovat vztahy mezi samčími a samičími vzorky, kde informace o historii rozmístění jsou nejisté, jestliže chráněné druhy jsou srovnatelné s použitím této metody. Takže by to mohlo mít dobré využití pro doposud známé druhy a mohlo by to být užitečné také pro pochválení práce tradičních metod taxonomie.

Brachypelma smithi Brachypelma annitha

Převzato: brachypelma.co.uk Překlad a foto: Michal Toráň

© 2003 Michal Toráň & Jaroslav Dobiáš
webmaster
Home