Příručka pro začínající chovatele sklípkanů

(na pokračování) 3.díl

Svlékání

Svlékání kutikuly zajišťuje růst sklípkana. Ta je sama o sobě nepružná (mimo abdomenu). Sklípkan může vlastně růst pouze krátký čas po svleku, kdy je nová pokožka ještě měkká. Do dosažení dospělosti ( adult ), se sklípkan může svléknout 8x, ale třeba také 12x. Záleží to na druhu, životních podmínkách a také na individualitě jedince. Také to samozřejmě záleží na tom,jestli se jedná o samici, či samce. Samec má intervaly mezi svleky většinou kratší než samice, proto dospívá obyčejně rychleji, než samice. Tím se zabraňuje příbuzenskému páření.
Před samotným svlékáním si pavouk upřede pavučinové lůžko, do kterého si lehne naznak. Samotné svlékání začíná prasknutím švu hlavohrudi a pokožky na zadečku. Za pomoci vnitřního tlaku hemolymfy, postupně pavouk touto prasklinou vytáhne ze staré svlečky ( exuvie) celé své tělo. Poté zůstane pavouk ještě nějakou dobu ležet, než si odpočine a ztuhne mu nová kutikula. Poté trvá ještě několik dnů, než sklípkan a jeho chelicery ztvrdnou natolik, že je schopen lovit. V tomto období svlékání se nesmí sklípkan v žádném případě rušit. Může se stát, že se i při dodržení všech podmínek ( vlhkost,teplota atd..), pavouk svlékne špatně. Nebo chovatel udělá chybu, kterou si ani neuvědomuje, či něco opomene.
Například: moje mládě po 3 svleku – Avicularia versicolor, se svlékla jen zpola, to znamená 4 nohy a polovinu těla a takto uhynula. Měla teplo, vlhko a klid, přesto jsem však mohl něco opomenout. Další mládě po 6. svleku – Psalmopoeus cambridgei: přední kráčivé nohy zůstaly nesvlečené a deformované. Jinak ostatní nohy i celé tělo svlékl normálně. Naštěstí pavouk normálně žije, přijímá potravu, jen je omezen ve svém pohybu. Po dalším svleku proběhlo již vše normálně.
Jednou se mi také stalo, že jsem u sklípkana Phormictopus platus, před 5. svlekem zapomněl moučného červa (larvu potemníka), a když jsem po pár dnech přijel domů, zůstaly v nádržce jen nohy a velký tlustý červ, který bezbranného pavouka při svleku samozřejmě sežral. Dbejte na to, aby před svlekem neměl pavouk v teráriu žádné živé krmení.
Před nějakým časem jsem měl na doma hlídání půjčenou samici Brachypelma albopilosa. Byl to již starší kousek, pavoučí babička. Asi po měsíci u mě se začala svlékat. Svlékla se jen z části ( karapax a část abdomenu ) a takto uhynula. Samozřejmě, je pravděpodobné, vzhledem k jejímu stáří, že se její věk na tomto svleku podepsal.
Další záležitost, která se může stát je, když se sklípkanovi odlomí noha. Mláděti se rána snáz zacelí a noha se po dalších svlecích zregeneruje. U větších jedinců a u dospělců je to již horší. Rána po odlomení se již většinou nezacelí, tělní tekutina vytéká a pavouk uhyne.

Páření

Ten kdo úspěšně zvládl chov sklípkanů, může se pokusit o další krok - páření a odchov.
Je k tomu třeba dospělý samec a dospělá samice. Dospělého samce lze poznat podle vnějších znaků,jako jsou bulby na konci makadel. Samice je schopná páření pouze nejaký čas po svleku. Samec do svých bulbusů přečerpá sperma ze spermatické sítě, kterou si po dospělostním svleku vystaví. Na tuto síť vyloučí samec ze svých pohlavních orgánů zespod sperma, pak si pod síť lehne naznak a přečerpá sperma do svých bulbusů. Takovýto samec je připraven k páření. Je samozřejmě nezbytné oba aktéry – samce i samici před pářením řádně nakrmit. Samci některých rodů mají na předních kráčivých nohou, na tibiích tzv. tibiální háky. Slouží samci k přizvednutí a přidržení nohou samice při páření. Některé rody tyto háky ovšem nemají vůbec, nebo jsou velmi nevýrazné. Na páření musí být též připravená samice. Ta nesmí být před svlekem, jelikož při svlékání dochází také ke svlečení spermatéky s případným samčím spermatem. Samce stejného druhu dáváme většinou do terária samice, ale někteří chovatelé dávají samici k samci a někteří umístí oba úplně mimo terárium, například do tzv.“ pářícího terária“. Stejného druhu proto, že každý druh používá své specifické signály, pachy a předehry, jako například tzv. dupání, někdy také syčení atd…
Ve své neznalosti jsem však i já toto pravidlo porušil, když jsem se pokusil spářit samici Brachypelma albopilosa se samcem Brachypelma vagans. Odchov se podařil, ale dnes vím že to byl holý nerozum a toto křížení dnes odsuzuji.
Po předehře dochází k samotnému aktu páření, kdy samec po nadzvednutí nohou samice zasune svůj embolus do pohlavního otvoru své partnerky, kam vypustí sperma. Některé rody, jako např. Brachypelma, či Acanthoscurria, jsou při páření většinou velmi agresivní a samotný akt páření může skončit smrtí samce, někdy však také samice. Sám jsem toto mohl sledovat při páření druhů Brachypelma albopilosa, Brachypelma vagans, Brachypelma smithi,Lasiodora parahybana, Lasiodores polycuspulatus či Acanthoscurria geniculata.
Na druhou stranu, některé rody, jako rody Avicularia, Tapinauchenius, a vlastně většina stromových druhů, se mohou v teráriu pářit opakovaně a samice snáší i delší pobyt samce v teráriu, aniž by byla vůči samci agresivní.

Mláďata, jejich růst a vývoj

Několik týdnů po páření se většinou samice zahrabe,nebo zapřede do úkrytu či do substrátu, kde začne vytvářet kokon. Doba mezi pářením a vytvořením kokonu je většinou 4 - 8 týdnů, ale může to být i 1 měsíc, či jeden rok. Doba je závislá na podmínkách, ve kterých sklípkana chováte, ale též na druhu a rodu.
Počet vajíček v kokonu závisí též na druhu sklípkana, ale také na stáří samice. Někdy se stane, že samice vytvoří planý kokon, s neoplodněnými vajíčky. Takový kokon je ale samozřejmě k ničemu. Upozorňuje ovšem na pohlavní dospělost samice. Vajíček může být v kokonu 20 , ale také klidně 1000 kusů ! Obecně mívají zemní druhy více vajíček v kokonu, než druhy stromové.
Například, moje Brachypelma albopilosa měla v kokonu asi 400 vajíček, z toho bylo pouze 5 neoplodněných! Moje samice Psalmopoeus cambridgei jich měla asi 70, z toho 20 neoplodněných, u druhu Brachypelma vagans to zase bylo zhruba 600 vajíček, z toho asi 50 neoplodněných. Druh Acanthoscurria geniculata měla v kokonu cca 400 vajíček.
Samice některých druhů nosí kokon v podobě nepravidelné koule neustále při sobě (Brachypelma), některé druhy a rody kokon zapředou do pavučiny, kterou zapřádají terárium (rod Pterinochilus). Při tvorbě kokonu si samice vytvoří z pavučiny jakousi misku, do níž vytlačí z pohlavního otvoru vajíčka, které cestou projdou spermatékou, kde se oplodní samčím spermatem.
Poté samice vajíčka zabalí další pavučinovou vrstvou a tak vytvoří kokon, ve kterém mají vajíčka své mikroklima. V některých případech doporučuji kokon samici odebrat. Jelikož hrozí jeho zničení samotnou samicí. Jedná se především o případy častého vyrušování, hluku v místnosti, různých vibrací apod.. Toto hrozí obzvlášť v panelácích, kde i já bydlím. Je třeba vypozorovat moment, kdy samice kokon na chvilku odloží a odebrat ho. O kokon se však musí chovatel v tomto případě zodpovědně starat sám. Ovšem pozor - samice mohou být při odebírání kokonu značně agresivní! Na kokon jsem si vytvořil kelímek (vysoký asi 10 cm, o průměru asi 8 cm) , na dno kelímku jsem umístil navlhčenou vatu, zhruba v polovině jsem ho prošil nití do podoby jakési husté sítě. Na vrch jsem kelímek opatřil punčochou, která má hustá oka a dobře větrá. Je důležité v kelímku zajistit potřebnou vlhkost a dobré větrání. Kokon jsem umístil na síťku z nití do kelímku a 2 x , až 4 x denně jsem kokon otáčel, aby se vajíčka neslepila a nezačala plesnivět. Samozřejmě je přirozené nechat kokon samici. O odebrání lze mluvit pouze v tom případě, že hrozí zničení kokonu ze strany samice. Někdy je však pro chovatele těžké tuto hrozbu vypozorovat.
V kokonu zatím probíhají postupné změny. Z vajíček se líhnou nymfy 1 (pralarvy). Poté se z pralarev vyvinou nymfy 2 (larvy). Ty již vypadají jako pavouk a většinou jsou již schopné lovu. Většinou však mladí pavouci loví až po dalším svleku. Při větším počtu mláďat doporučuji nechat pavoučky nějaký čas pohromadě. Já jsem nechával mláďata většinou pohromadě až do 4 - 5 svleku a to hlavně u stromových druhů. Počet mláďat si takto zredukujeme na přijatelný počet.
Poté lze mláďata rozdělit po jednom např. do filmovek.

Potrava

Potrava pro sklípkany není příliš náročná. Mláďatům podávám jednou, až dvakrát týdně nymfy cvrčků nebo smýkaný hmyz, jako např. rostřihnuté červy či cvrčky. Větší jedince lze krmit šváby, larvami potemníka moučného, cvrčky nebo sarančaty, dospělcům (hlavně zemním druhům), podávám myší a potkaní holata. Jako náhražku lze podat i kousek syrového masa,např. hovězí, nebo vepřové srdce. U mláďat, ale hlavně u větších, samostatně lovících jedinců je třeba dbát na to, aby nabízená kořist byla menší než samotný pavouk, aby ho mohl sklípkan ulovit a nebyl při tom zraněn, nebo aby se kořisti nebál.
Dále je třeba dbát na to, aby pavoukům nezůstávaly v teráriu zbytky potravy, které jsou zdrojem plísní a infekcí, nebo živý krmný hmyz před svlekem sklípkana. Jak jsem se již zmínil, může tento krmný hmyz svlékajícího sklípkana napadnout.
Někteří chovatelé si krmná zvířata odchovávají doma sami, jako já např. myší holata. Někteří ale také cvrčky, moučné červy, nebo šváby. Krmivo se však také kupuje v zooprodejnách, nebo přímo od chovatelů.

Michal Toráň

Použitá literatura: František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, Jihlava 1998;
L.Klátil, M. Veselý, Krasavci s chlupatýma nohama, Karoubek, Zlín 1995;
Volker von Wirth, Sklípkani – jak na to, Vašut, 1998;
Peter Klaas, Vogelspinnen im Terrarium; G. Schmidt, Vogelspinnen, 4.vydání,1993