Odchov a páření sklípkana Psalmopoeus irminia (Saager 1994)

Systematické zařazení:
Čeleď: Theraphosidae
Podčeleď: Aviculariinae
Rod: Psalmopoeus
Země rozšíření: Venezuela

Velikost:
Samice má 5-5,5 cm v těle (13 cm s končetinami), samec c. 4 cm v těle. Moje samice má kolem 6 cm v těle.

Popis:
Krásně zbarvený, stromový druh. Dospělé samice se od samců liší svou barvou. Samice a mladé jsou černé s ružovými skvrnami na abdomenu. Nohy jsou černé s ružovými skrvnami na chodidlech (nárt a zanártí). Dospělý samec je menší, hnědý a mnohem více chlupatý. Ne- má barevné skvrny na zadečku. Samci mají na konci makadel bulby, a na předních nohách tibiální háky. Psalmopoeus irminia si staví pavučinové hnízdo. Není toxicky významný, avšak je rychlý a skáče. Nebrání se uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku.

Terárium:
Samici chovám v teráriu o rozměrech 20/40/20 cm (š, v, h). Jako podklad mám substrát kokosový, smíšený s pískem. V jedné části udržuji substrát stále vhlký. Je možno umístit živou rostlinu (např. Scindapsus, Syngonium). Nutné jsou větve. Teplotu udržuji kolem 25-28°C (v noci 20-22°C), vhlkost 75-80%.

Chov a odchov:
Mladé sklipkany krmím malými crvčky, moučnými červy a mouchama. Poté krmím velkými crvčky, šváby a sarančaty. První páření P. irminia proběhlo v roce 2002. Samice se samce dotkla a k paření skutečně došlo – bohužel, samice sežarla samečka... Potom přes dva měsíce přijímala s chutí potravu. Poté vystavěla kokon (po dvou měsících). Odebrala jsem kokon po 3 týdnech. Byly tam už nymfy 2. Za další 2 týdny byli v kokonu mladí pavoučci (115 ks). Za měsíc samička udělala druhý kokon – vajíček było o polovinu méně. Svoji druhou samici mám od září 2003 (je velmi agresivní a rychlá). Byla tehdy po 8. svleku. Nyni je po 10. svleku (v poslední době se samice svlékala 11.05.2004).Poté jsem se rozhodla samici pářit. 8.6.2004 byl samec vpuštěn do terária k samici a začal ihned bubnovat. Samice vylezla s hnízda a došlo k páreni. Druhý den se samec přečerpal. Samice vytvořila kokon 6.9.2004. Odchov mláďat není problematický. Sklípkani dosahují dospělosti po 8-9 měsících.

Použitá literatura:
F. Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, Jihlava 1998;
F. Kovařík, Chov sklípkanů,Madagaskar, Jihlava, 2001;
G. Stadler, Vogelspinnen, 2000;
H. J. Peters, Tarantulas of the world, Kleiner Atlas der Vogelspinnen, c. 2, 2000

Odchov a páření sklípkana Phormictopus cancerides (Latreille 1806)

Systematické zařazení:
Čeleď: Theraphosidae
Podčeleď: Theraphosinae
Rod: Phormictopus
Země rozšíření: Kuba, Haiti, Portoriko

Velikost:
Samice má 7 cm v těle (kolem 15 cm s končetinami), a žije 15-20 let. Samec žije kolem 1-1,5 roku po posledním svleku. Mojeho prvního samce zabila plíseň (2 měsíce po posledním svleku), druhý samec žil rok – zabila ho samice.

Popis:
Mohutný pavouk s dlouhými končetinami. Zbarvení je tmavomodré a fialové. V Jižní Americe se vyskytuje poddruh Phormictopus cancerides tenuispina (hnědý), na Kubě poddruh Phormictopus cancerides centumfocensis (take hnedý). Mláďata jsou modrá. Ve zbarvení samice a samce není zvláštních rozdílů. Není toxicky významný, avšak uvolňuje žahavé chloupky z abdomenu a je agresivní. Kousnutí bývá bolestivé. Dospělí samci mají na konci makadel bulby, a na předních nohách tibiální háky. Odchov nebývá problematický.

Terárium:
Svoje pavouky chovám v teráriu o rozměrech 30/30/30 cm. Důležité je dobré větrání. Jako podklad používám lignocel smíchaný s pískem. Jako úkryt lze umístit kousek kůry. Pavouk často velmi přeorganizuje terárium. Rádi hrabají nory. Teplotu udržuji kolem 26-28°C (v noci 18-20°C), vlhost 75-85%. Nutná je napáječka – tito sklípkani často pijí.

Chov a odchov:
Mladé sklipkany krmím malými crvčky a moučnými červy. Jsou velmi žraví. Dospělým lze podat myší holátko. Pri páření samice občas napadne samce (mohu potvrdit). Po čtyřech pokusech ke spáření nakonec došlo. Samice vytvořila kokon po 4 měsících. Odebrala jsem ho hned druhý den. Měsíc byl kokon v „inkubátoru”. Potom jsem ho opatrně roztřihla – bohužel, většina vajíček byla plesnivá... Zbytek vajíček jsem jsem oddělila (v kokonu bylo kolem 250 vajíček). Podařilo se mi nakonec zachránit 15 kusů pralarev. Po měsíci se pralarvy začaly svlékat do druhého stadia., a po dalším měsici zůstalo na živu všech 15 pavoučků. Mlaďata rostou velmi rychle. Nakonec jsem si nechala pouze jeden kus, ze kterého vyrostla krásná samička.

Použitá literatura:
F. Kovařík, Sklipkani, Madagaskar, Jihlava 1998
F. Kovařík, Chov sklípkanů, Madagaskar Jihlava 2001;
L. Klátil, M.Veselý, Krasavci s chlupatýma nohama, Karoubek Zlín 1995;

Megaphobema robustum (Ausserer 1875)

Systematické zařazení:
Čeleď: Theraphosidae
Podčeleď: Theraphosinae
Rod: Megaphobema
Země rozšíření: Brazílie (okolí lokality Sao Paulo), Kolumbie (okolí lokality Bogota)

Velikost:
Samice má 9 cm v těle (kolem 20 cm s končetinami). Samec je menší. Moj první samice má kolem 7-8 cm v těle, jiná mladší má 6 cm v těle. Zadní nohy jsou dost dlouhé.

Popis:
V přírodě hrabe hluboké nory. Velmi krásný, velký sklípkan. Ve zbarvení mláďat, samice i samce nejsou zvláštní rozdíly. Megaphobema robustum je oranžovo-zrzavý. Hlavohruď světle hnědá s oranžovým lemováním. Zadeček ochlupený dlouhými oranžovými chloupky. Stehna jsou tmavě hnědá. Dospělí samci mají na konci makadel bulby, a na nohou tibiální háky. Uvolňují žahavé chloupky ze zadečku.

Terárium:
Obě samice chovám v teráriu o rozměrech 40/30/30 cm (š, v, h). Jako podklad používám lignocel s příměsí písku (výška substrátu 10-15 cm). V jedné části udržuji substrát stále vlhký. Teplotu udržuji kolem 22-25 °C, (v noci 18-20°C), vlhkost 70-80%. Napáječka není nutná – pavouk jí rychle zakope, ovšem může být.

Chov a odchov:
Krmení není problematické – sklípkani ochotně přijímají veškerý hmyz (cvrčky, moučné červy, šváby, sarančata) a malé myši. Mají velmi rychlý růst, avšak dospívají několik let. Rozmnožování je velmi problematické. Adultní samice často bubnují i když v blízkosti není žádný samec. V kokonu většinou bývá 50 až 100 kusů mláďat. Mláďata často hynou bez příčiny.

Použitá literatura:
F. Kovařík, Chov sklipkanu, Madagaskar, Jihlava 2001;
L. Klátil, Krasavci s chlupatýma nohama, Karoubek Zlín, 1995;
G. Stadler, Vogelspinnen, 2000;
H. J. Peters, Tarantulas of the world, Kleiner Atlas der Vogelspinnen, c. 2, 2000;

Autor:
Anna Pyzara-Ratajczak
„Awikularia”
Polsko