Theraphosa blondii

Systematické zařazení:
Čeleď: Theraphosidae
Země výskytu/původ: Surinam, Guayana, Venezuela, Brazílie
Podčeleď: Theraphosinae Popis: mláďata mezi 1.-3.svlekem mají šedavé zbarvení, na světle až s modravým odstínem, celé tělo je pokryto dlouhými chloupky. Jedná se o velmi dravý a žravý druh a tedy problémy s rozkrmováním nečiní, až na vyjímky, problémy. V 4.svleku měří jedinci kolem 3cm v těle, mají už typickou hnědou barvu a tvary. Pokud nedojde k poškození svlečky při svlekání nebo po něm, můžeme už od 1.svleku určit pohlaví jedinců. Tento druh vyhledává vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, a tak pravidelně rosíme. Misky s vodou (přimeřené velikosti!, např. plastový vršek od minerální vody) můžeme předkládat už i mláďatům v 1.svleku.
Chov, odchov: I přes jeden malý odchov tohoto druhu mám s těmito jedinci nejvíc smutných zážitků. Každý, kdo se chce do terafozek pustit, si musí uvědomit jejich choulostivost. v přírodě se totiž vyskytují v místech až s 90% vlhkostí, přičemž nesmí dojít k výskytu žádné plísně a to nám může dělat v chovech problémy. Problém ale nejlépe řeší dostatečné odvětrávání a přítomnost živé rostliny, kterou necháme zakořenit v podkladu (lignocel, zemina). Jako osvědčenou terarijní rostlinu mám obyčejný popínavý fikus. Já osobně ale všem mým jejincům poskytuji jak vlhkou, tak i suchou část terária, kdy pavouci si vždy tvoří hnízda v sušší části.
První samici T. blondii, jsem získala od kolegy a byla asi 7-8 let stará. Už pár dní poté, co se u mne ubytovala, jsem si všimla, že se jí na zadečku (konkrétně na její lysince, ze které měla vyčesané žahavé chloupky), tvoří a následně zvětšuje zvláštní puchýřek. Měsíc a půl na to, jsem měla možnost samici napářit. Páření probíhalo klidně, samice byla vůči samci velice tolerantní, a samec se mohl dostat bez problému až k její spermatéce. Zasunutím jeho bulbů jsem si ale jistá nebyla, bulby spíše jen tak o spermatéku otíral. Protože kolega na samce pospíchal, po tomto páření jsem ho musela vrátit a samička se musela spokojit pouze s jednou jeho návševou. Netrvalo dlouho a naskytl se druhý sameček a né ledajaký, byl už prý dva roky po dospělostním svleku, ale jinak čiperka. Protože páření proběhlo stějně jako u samce č. 1, raději jsem ani nechtěla ať ten kokon uděla, nevěděla bych totiž čí jsou mláďata. Co se týče toho puchýřku, tak ten pomalu ale jistě rostl a já pořád nevěděla, co je jeho příčinou. Asi po 3 měsících samička vytvořila kokon (!), tvaru placaté koule o průměru asi 6cm. Vytvořila jej v noci a kolem oběda, už si s ním vyrazila na výlet po teráriu. Byla jsem z toho nejdříve v šoku, ale pak když jsem na samici viděla, že je v naprostém klidu, tak jsem už jen vychutnávala to, že ji mohu takhle s kokonkem krásně pozorovat! Obvykle si ho položila k misce a šla pít, pak jej vzala položila ke kůře na tu si vylezla a v klidu tam seděla. Cestou zpátky si jej vzala a buď zamířila do hnízda, nebo s ním seděla uprostřed terária. Kde byla ona, tam byl i kokon. Byla naprosto klidná a svoje hnízdo nijak zvlášť nevyhledávala. Co bylo horší, bylo to, že puchýřek se na abdomenu zvětšoval a za dobu odchovu kokonu zčernal. V té době jsem už ale věděla oč se jedná, byla to pavoučí rakovina. Postihuje nejčastěji starší jedince sklípkanů, druhy žijící ve vlhčích podmínkách (výskyt tedy většího množství spór atd.) a dále i ty, kteří vyčesávají žahavé chloupky. Takže druh Theraphosa blondii byl jeho netypičtějším představitelem. Asi po necelých dvou měsících vzorného nošení kokonu, byl samičce kokon odebrán. Byl silně obalen žahavými chloupky a uvnitř bylo velké množství uhynulých palarev, a asi stejný počet seschlých či zčernalých vajíček. Pouhých 11 larev v 2. larvárním stádiu, bylo naživu. Celkový počet všeho činil asi 115 kusů.. Larvy jsem z kokonu přemístila do sterilních průhledných krabiček s mírně navlhčeným ubrouskem. Samička se po odebrání kokonu chovala statečně a já jsem ji mohla začít zkusit léčit (i když toto stádium už bylo víceméně neléčitelné). Protože se mi i přes mou veškerou snahu se mi nepodařilo v té době, sehnat penicilinovou mast natírala jsem samičce puchýřek manganistanem draselným (se kterým měli mí kolegové, v těchto případech, dobré zkušenosti). Samice byla u mazání klidná a nijak se nebránila. Po měsíci ale výrazně zeslábla (to už jsem ji mazala v rukách), přestala žrát,no a jednou, jsem ji z terária vytáhla skoro polomrtvou. Aby už více natrpěla, dala jsem ji do mražáku.Tak dopadla vzorná matka, po které zbylo 11 potomků,které jsem musela rozdělit na 3 díly, jelikož nebylo jasné, který samec samici odpářil (klidně to ale mohli být oba).
Po této smutné zkušenosti jsem pářila mou mladou adultní samici, která vyrůstala v mém chovu od utlého mládí a v chování to bylo znát, byla větší nerváček a chloupky nešetřila. Páření ale probíhalo v klidu, kdy si sameček samici, bez většího strachu, zvednul a krásně odpářil jedním bulbem. Až po 7 měsících, samice začala tvořit kokon.S kladením vajíček končila kolem deváté hodiny dopoledne. Samička ze sebe vykladla více než 100 vajec, které už byly pokryty šedým zákalem, některá vajíčka byla dokonce černá. Domnívám se, že příčinou bylo asi už né čerstvé sperma, které v sobě samice přechovávala. Terafozka se tedy jen vykladla (vajíčka už dále nezapřádala), aby se zachránila před smrtí . Ale tím to nekončí, po dvou měsících samice, bez jakýchkoliv příčin uhynula. Našla jsem ji mrtvou v úplně přirozené pozici, seděla před úkrytem akorát jen nejevila známky života.
Další úhyn jsem měla u jedné samičky z odchovu již zmíněného kokonu. Zabila jí plíseň, která se jí vytvořila na chelicerách. Ve své ubikaci, ale po ohledání neměla žádný zbytek (natož plesnivějící) z potravy.
Teď se v mém chovu nachází samička opět z tohoto odchovu, kterou opatruji jak oko v hlavě. Snad bude žít i za ty tři předchozí…

Jarmila Opluštilová

Použitá literatura: František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, 1998