Selenocosmia kovariki

(Schmidt & Krause, 1995)

Selenocosmia kovariki 0,1

Podčeleď: Selecosminae
Tento drobnější sklípkan pochází z Vietnamu, především z jižní části této země. Způsob života tohoto druhu není příliš popsán. Z vlastních zkušeností mohu říci, že tento sklípkan žije velmi skrytě. Přes den není prakticky vidět. Většinou se za dne zdržuje v ústí svého zapředeného hnízda, které si staví při zemi a částečně i pod zemí. Zde čeká na případnou kořist. Podstatnou část terária zapřede, nikoliv však většinu nádrže, jako například sklípkani rodu Chilobrachys.
Sklípkan Selenocosmia kovariki byl do tohoto rodu přeřazen z rodu Selenopelma Schmidt,1995, který byl s tímto rodem synonymizován. O této skutečnosti jsem již v předchozím článku psal v čísle 6/03, ve výtahu z článku p. Kovaříka (A-T, 2/03,str.56-59).
Jeden exemplář tohoto druhu jsem získal 2.3.1999 od p. Šejny. Periody svleků byly následující: 1.sv 2/99; 2.sv 1.4.1999; 3.sv 1.6.1999; 4.sv 18.7.1999; 5. sv 6.9.1999; 6.sv 15.1.1999; 7.sv 19.5.2000; 8.sv 22.9.2000; 9.sv 13.2.2001; 10.sv 16.8.2001; 11.sv 17.9.2002. Pravděpodobně se jedná o samici. Určení pohlaví u tohoto druhu je náročnější, než u jiných druhů. V současné době je její velikost v těle cca 3,5 - 4 cm. Pravděpodobně se ale jedná stále o subadultního jedince, takže jeho velikost nemusí být konečná.
Sklípkana v současné době chovám v menším teráriu o rozměrech 15 x 30 x 30 cm (šxhxv). Myslím, že tyto rozměry nádrže jsou pro tento druh postačující. Jako podklad jsem použil rašelinu. V nádrži nechybí mělká napáječka, kus kůry a rostlina rodu Scindapsus. Sklípkan si zapředl zadní část terária pod kůrou. Zde vytvořil jakési pavučinové nory, ve kterých se přes den zdržuje. Jako krmivo používám většinou středně velké cvrčky. Při vyrušení se sklípkan snaží úprkem uniknout do své nory. Při nutné manipulaci s tímto sklípkanem (např. při focení) se nezřídka stává, že sklípkan hraje „mrtvého brouka“. V této strnulé pozici vydrží i několik hodin (viz foto). Vědom si zřejmě své velikosti, je toto pravděpodobně jeden ze způsobů pasivní obrany tohoto druhu. Sklípkan není příliš útočný. Ovšem o toxicitě jeho jedu se toho stále příliš neví a pokud nějaká studie v našich zeměpisných šířkách o tomto existuje, pak o ní nevím já.
Mezi chovateli u nás příliš rozšířen není, protože jeho velikost není atraktivní, ovšem myslím si, že by si tento tajemný druh zasloužil více pozornosti.

Michal Toráň

Použitá literatura:
Akvárium-terárium 2/03, str.56-59, článek od F. Kovaříka „Co nového u sklípkanů v roce 2001 a 2002“;
Amat. arachnolog, 6/03.