Příručka pro začínající chovatele sklípkanů (na pokračování) 2.díl
Jak a kde sklípkana získat…
Sklípkana lze získat buď nákupem v zooprodejně, na chovatelské výstavě nebo přímo od chovatele přes inzeráty v chovatelských časopisech. Dle vlastních zkušeností mohu doporučit chovatelskou výstavu,nebo přímo chovatele. Bohužel ve většině našich zooprodejnách o prodávaných zvířatech mnohdy nic nevědí, např. stáří sklípkana, životní podmínky atd... Často mají u sklípkana nesmyslný latinský název, nebo místo latinského názvu napsáno např. "sklípkan obecný", "sklípkan obří", "tarantule obecná" , "tarantule jihoamerická" a další podobné bludy. Jednou jsem se v jedné prodejně setkal u adultní (dospělé) samice Avicularia metallica s názvem" tarantule domácí"! Nedokážou Vám také říci, zda je sklípkan odchovaný u nás, nebo dovezen ze své původní domoviny. Toto je obzvlášť důležitá informace, protože sklípkan odchycený v přírodě Vám může zavléci do Vašeho chovu nejrůznější parazity. Někdy se v prodejnách sklípkani, sobě podobných druhů a rodů prodávají pod jiným latinským jménem.
Správný chovatel svoje sklípkany zná a dělá si záznamy o jeho životních cyklech, jako jsou např. svleky atd. Na chovatelských výstavách se v drtivé většině setkáte s poctivými chovately, kteří Vám poradí s chovem a řeknou Vám o konkrétním pavoukovi vše, co potřebujete vědět a co je nutné k optimálnímu chovu. I zde se však můžete setkat s podvodníky.
Sklípkana si lze také opatřit přímo od chovatele v nejbližším okolí a způsob chovu s ním konzultovat. Přímo od chovatele lze sklípkana také sehnat přes odborné časopisy, jako je např. Akvárium - Terárium, Fauna atd...Zde vycházejí inzeráty, týkající se také prodeje a výměny těchto zvířat. Sklípkana lze při dodržení určitých podmínek zaslat dráhou.
Opět zde většinou narazíte na poctivé chovatele se zkušenostmi. Ovšem i zde se může najít podvodník. Toho se prostě nikdy a nikde stoprocentně nevyvarujete. Již ze způsobu, jak je inzerát napsaný, lze mnohé odečíst. Poctivý inzerent uvede v inzerátu jméno, za které se nestydí (když se do inzerátu vejde), jelikož je poctivý a také město, což mnohé usnadní. Také správně napsaná latinská jména mnoho napoví.
Při koupi sledujte, zda sklípkan neskládá nohy pod tělo, zda se brání při vyrušení obranným postojem, nebo vykopáváním žahavých chloupků, zda nemá na abdomenu boule, zda nemá na těle puchýře,plísně či roztoče. Lysinka na zadečku po vykopávání žahavých chloupků není na závadu a po svleku se chloupky na zadečku zase obnoví. Pozor také na prodej dospělých samců (samci mají na konci makadel bulby), za ceny samic a na přestárlé samice.
Utržená noha u mláďat časem po pár svlecích regeneruje, ovšem u větších a starších jedinců je to již problém. Často jim totiž z místa zranění vytéká tělní tekutina (hemofyla), která se u větších jedinců již velmi těžko zastavuje, nebo může být zdrojem plísní a roztočů.
Vyvarujte se také používání chemických prostředků. Pokud umyjete terárium v jarové vodě, pořádně jej vypláchněte!
Toxicita a agresivita
Všichni sklípkani používají jed k lovu i k obraně. Každý sklípkan má jed s jinak velkou toxicitou. Některé druhy mají jako druh obrany hlavně uvolňování žahavých chloupků, některé kousnutí a vykopávání chloupků kombinují. Existují druhy a rody více či méně agresivní a jedovaté. Sklípkan jed používá k lovu tím způsobem, že oběť chelicerami zakousne a pustí do ní jed. Ten působí převážně na svalovou hmotu , nebo na dýchací systém oběti a ta zůstává částečně paralyzována a částečně jí újmu může způsobit zranění samotnými chelicerami.
Po paralyzování oběti do ní sklípkan vypustí trávící enzymy, které potravu vlastně mimotělně rozloží na tekutou kaši, kterou poté sklípkan nasává, neboť má velmi úzký jícen. Zbytek nestravitelných částí ( kosti, zuby, drápky ), pak v podobě kuličky odhodí.
Obecně vzato - sklípkan nedokáže svým jedem zabít zdravého dospělého člověka. Dětem, nebo nějakým způsobem nemocným lidem (např. alergikům), však může kousnutí způsobit velké problémy. Každopádně je velmi důležité být vždy opatrný.
Některé literatury uvádějí, že sklípkani např. rodu Brachypelma, nejsou agresívní, lze je brát do ruky a že se brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Je to sice pravda, ale pozor - i tito sklípkani mohou bolestivě kousnout, obzvlášť když jsou hladoví.
Po kousnutí druhem Brachypelma albopilosa, byl průběh otravy (u nezdravého člověka), popsán jako komplikovaný a dlouhodobě bolestivý. Bolest pokousané končetiny byla cítit až po rameno a trrvala skoro 3 neděle. Jednalo se o dospělou samici a pokousaný byl dospělý člověk. Podobné příznaky byly sledovány po pokousání druhem Brachypelma vagans.
Oproti tomu jsou velmi apatické druhy, jako např. Brachypelma emilia, nebo Brachypelma smithi. Tito pavouci se v prvé řadě skoro vždy brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Celý rod Brachypelma lze i přes tyto spíše vyjímečné příhody považovat za velmi mírný.
Moje dospělá samice Brachypelma albopilosa, která má za sebou již jeden odchov mláďat se mi jeví jako více agresivnější a na ruku bych si jí tedy určitě nevzal. Oproti tomu další, nedospělá samice stejného druhu je velmi klidná a lze si jí v klidu brát i na ruku i když takovému způsobu manipulace se snažím co nejvíce vyhnout. Už jen kvůli jejich žahavým chloupkům, které si ze zadečku vyčesává.
Např. moje samice Hysterocrates hercules se mi jeví jako klidnější i když je všeobecně známá agresivita tohoto rodu. Stejná samice u mého kolegy je naopak velmi agresivní.
Nebo jiný sklípkan – samec (9. Svlek) Lasiodora parahybana se mi jeví jako více agresivnější, nebo chcete-li nervóznější. Jinak však rod Lasiodora nepatří mezi vyloženě agresivní druhy. Mezi klidné, neagresivní, avšak velmi rychlé pavouky patří prakticky celý rod Avicularia. Moje dospělá samice se staví do obranného postoje a potom většinou prchá, než by zaútočila. Občas sklípkani rodu Avicularia namísto obranného postoje nastavují abdomen a střílí proti nepříteli svoje výkaly.
Mláďata rodu Avicularia spolu mohou žít v menších skupinách, ale předpokladem je dostatek potravy a u dospělců je třeba oddělit ze společného chovu samce od samic.
Oproti tomu – mezi agresivní a toxicky významné druhy patří celý rod Pterinochilus.
Například velmi rozšířený druh mezi chovateli Pterinochilus murinus, podobně jako sklípkani rodu Chilobrachis, silně zapřádají terárium a při vyrušení se ihned staví do obranného postoje a dupou předníma nohama o podklad. Při manipulaci rukou však většinou kousnou. Moji sklípkani Pterinochilus murinus žijí ve svém zapředeném teráriu velmi aktivně a to i za dne.
Oproti tomu další agresivní a toxicky významné druhy, jako např. Stromatopelma calceatum, nebo Heteroscodra maculata žijí velmi skrytě. Stromatopelma calceatum si staví hnízda a zbytek terária příliš neopřádá, oproti tomu Heteroscodra maculata zapřádá podobně jako P. murinus prakticky celé terárium. I tyto druhy se brání jedovatým kousnutím a navíc jsou samozřejmě pekelně rychlí, ostatně jako všichni stromoví sklípkani.
Obecně lze mezi velmi agresivní sklípkany zařadit tyto rody: Pterinochilus, Poecilotheria, Stromatopelma, Heteroscodra, Citharischius, Selenocosmia atd..
Další rody, které lze zařadit mezi agresivní jsou např: rod Acanthoscurria, Haplopelma, Theraphosa, Hysterocrates, Megaphobema, Selenopelma, Phormictopus, atd…
Mezi mírnější, nebo velmi mírné lze zařadit rody Lasiodores, Lasiodora, Psalmopoeus, Avicularia, Brachypelma, Grammostola, Aphonopelma, Cyclosternum, Pamphobeteus, Vitalius atd.. U těchto druhů je třeba se mít při jakékoliv manipulaci i přes jejich mírnější povahu samozřejmě také na pozoru.
Rukou lze relativně bezpečně odchytávat pouze mírné druhy, ale snažte se takto manipulovat s pavoukem co nejméně a jen v situacích nezbytně nutných. Při této manipulaci doporučuji koženou rukavici. Já provádím v drtivé většině odchyt sklípkana pomocí krabičky. Myslím že je to nejbezpečnější způsob. Pokud si začátečník neví rady, měl by raději kontaktovat zkušenějšího kolegu. Hrdinství zde není na místě.
Michal Toráň
Pokračování příště…
Použitá literatura:
František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, 1998;
L.Klátil, M. Veselý, Krasavci s chlupatýma nohama, Karoubek, 1995;
Volker von Wirth, Sklípkani - jak na to, Vašut, 1998;
Peter Klaas, Vogelspinnen im Terrarium;
G. Schmidt, Vogelspinnen, 4.vydání,1993
