Určování pohlaví u sklípkanů

Určení pohlaví je téma důležité, zvláště tehdy, máme-li v úmyslu sklípkany rozmnožit. Máme-li odlišit pohlaví dospělých jedinců a máme-li obě pohlaví před sebou, je to relativně bez problémů. Dospělý sameček se od dospělé samičky liší především tím, že nárt makadla je přeměněn v kopulační orgán. Je zpravidla sklopený a schovaný mezi chloupky. Avšak chybí kompletní scopula (jemné ochlupení spodní strany nártu). Právě tato oblast je zarostlá hustěji. Samečci některých druhů mají tzv. tibiální apofýzu (tibiální háček), jeden nebo dva háčkovité výrůstky na nártu prvního páru nohou. U některých druhů je sameček jinak zbarven, ba dokonce vypadá jinak než samička. Říkáme tomu „pohlavní dimorfismus“. Jako příklad jmenujme některé druhy rodu Poecilotheria a druh Aphonopelma seemanni. Sameček Aphonopelma seemanni se vzhledem odlišuje od samičky natolik, že teprve když subadultní sameček svlékl v teráriu svojí dospělostní svlečku, bylo možné zjistit, jak sameček tohoto druhu vypadá. Dotud byli dospělí samečci tohoto druhu, kteří byli po určení k dispozici, omylem přiřazováni k druhu jinému. I nyní se může stát, že není známo, zda zvíře, jehož pohlaví má být určeno, je již dospělé. V takovém případě si poradíme podle jiných znaků. Jsou dvě možnosti. Jedna je vyšetřit exuvii, druhá prozkoumat struktury v oblasti epigastrálního otvoru (pohlavní otvor pavouka). Nejjistější metoda je vyšetření svlečky. Jedná-li se o samičku, musí být v exuvii nalezitelná spermatéka, nebo receptacula seminis (semenný váček). Tu najdeme, zvlhčíme-li zadeček na exuvii, rozvineme ji, takže spermatéku najdeme shora na vnitřní straně svlečky. Jako orientační body pomohou 4 plíce, které jsou bílé a odrážejí se od hnědé kůže zadečku. Jedná-li se o samičku, nachází se spermatéka uprostřed těchto čtyř plic, malinko ve směru hlavohrudi. Tvar spermatéky je rozdílný podle rodu a druhu. Může vypadat jako jednoduchá, mělká vyvýšenina, nebo vypadat jako komplikovaný, do sebe zapletený květákovitý útvar. Když tedy najdeme v exuvii spermatéku, je toto zvíře samička. Spermatéku mají již mladá zvířata. Zde je přece jen hledání ztíženo, neboť je třeba mikroskopu a jemných preparátů. Je potřeba spíše cit v konečcích prstů a mnoho trpělivosti, u mnohých druhů, jako např. u druhu Poecilotheria , se spermatéka sestává pouze ze stluštělé kůže na zadečku, která je navíc často slepená s kůží a tudíž lehce přehlédnutelná. Avšak u většiny druhů a zvláště u větších exemplářů vede tato metoda k jistému úspěchu. Jiná metoda určení pohlaví spočívá v posouzení struktury a tvaru oblasti epigastrálního otvoru zvnějšku. Tato metoda je lehce proveditelná a nevyžaduje žádné pomůcky, ani přístroje. Postačí jen bystré oko. Před pohlavním otvorem samičky je epigone, která tvoří lehce vyklenutou oblast před vlastním epigastrálním otvorem. Toto vyklenutí je viditelné, když zadeček zvířete pozorujeme ze strany. Na spodní straně zadečku probíhají v přechodu k hlavohrudi, k epigastrálnímu otvoru dvě linky. Zkušenost prokázala, že tyto linky u samičky tvoří lichoběžník, u samečka ale obyčejný čtverec. U samečka se často nachází v tomto čtverci ještě jeden bod. U druhu Avicularia minatrix je tento bod charakteristický. Čím větší je zvíře u kterého praktikujeme tuto metodu určení pohlaví, tím větší je naděje, že určení je správné. Přesto však čas od času dochází k tomu, že takové určení vede k omylu a k nesprávnému výsledku. Právě u malých druhů, nebo u nedospělých zvířat rodu Avicularia jsou shora jmenované znaky jen slabě, nebo jsou případně špatně rozeznatelné. Nejjistější metoda je vždycky ta, při které se vyšetří exuvie na spermatéku.

Michal Toráň

Převzato z knihy „Erfolg mit Vogelspinnen“, Andreas Winter,1994 V překladu Ondřeje Buchty a Jiřího Kročy, 1996


Brachypelma albopilosa - 0,1subadult (pohlavní ústrojí)