Štíři mají dva druhy jedu

Štíři neplýtvají smrtícím jedem na oběť, kterou nepotřebují zabít. Místo toho použijí k zastrašení nepřítele „předjed“, který oběti způsobí palčivou bolest. Ke „smrtícímu“ bodnutí se uchýlí, jen když je to nezbytné.
Tuto zajímavou skutečnost zjistil tým z Kalifornské univerzity vedený Brucem D. Hammockem, který se snažil najít protijed pro štíří bodnutí. Když hrozí štírovi nějaké nebezpečí, vyloučí z ostnu na protaženém konci zadečku nejprve průzračnou tekutinu. Mnohem smrtelnější jed , který je hustší, přijde na řadu až později, když hrozba přetrvává, uvádí Hammock.
Je to podle něj chytrá taktika, protože skutečně smrtelný jed spotřebuje velké množství proteinů a peptidů, které je pro štíra náročné vyprodukovat. A tak se raději snaží vyváznout z nebezpečí s použitím slabšího, ale bolestivějšího toxinu, který sice nezabije, ale snáze se ve štířím těle tvoří. První štíří zbraň, kterou Hammock nazývá „pretoxin“ získává svou účinnost převážně z draselných solí, jež zablokují receptory v živočišných buňkách a rychle způsobují prudkou bolest. „Byl jsem překvapený, když jsem tento pretoxin objevil“ říká Hammock. „Strávil jsem celé roky hledáním velmi složitého, velmi jedovatého toxinu…a skutečnost, že by štír mohl používat soli, mě opravdu překvapila.“ Nikdy se přitom během výzkumu nestalo, že by štír překročil první fázi a zaútočil rovnou druhým, smrtelným jedem. Hammockův tým pracoval s druhem Parabuthus transvaalicus – jihoafrickým štírem, který patří k nejjedovatějším na světě. Tezi o dvojím jedu poté ověřili u všech štírů, které měli v laboratoři k dispozici. Vědci však nemohou stoprocentně zaručit, že teorie je všeobecně platná pro všechny druhy.

čtk, ap

- Článek převzatý z MF DNES, 25.1. – 26.1. 2003