Terárium pro sklípkany

Výběr a volba správného a ideálního terária pro sklípkany je velice důležitý počin.
Také volba správné vrstvy substrátu může mít vliv na chování našich chovanců. Běžně se preferují tři typy terárií - pro stromové druhy, pro zemní druhy, pro norové druhy.

Chtěl bych se s Vámi podělit o několik mých konkrétních zkušeností.
Terárium pro stromové druhy si vyrábím buď sám, nebo nechávám vyrábět firmou, z čirého skla o tloušťce 3 - 4 mm.Otevírání buď na panty, nebo obyčejné silikonové. Jištění dvířek zajišťuje buď upravený suchý zip, či speciálním pantem. Větrání zajišťuje buď drátěné, nerezové síto, nebo vrtaný hliníkový plech. Výška a základna terária závisí na druhu, který v nádrži bude. Například pro druhy rodu Avicularia Lamarck,1818 preferuji terárium dosti vysoké, 40-50 cm, se základnou 20x20, či 20x30 cm. U většího druhu Avicularia urticans, Schmidt,1994, je základna 20x40 cm. Zástupci tohoto rodu velmi rádi šplhají a většinou si staví hnízda ve vrchní polovině nádrže.Zadní stěny terárií se snažím většinou polepovat borovou či dubovou kůrou, nebo měkkou břidlicí, za pomoci silikonu. Dříve jsem často stěny terárií opískovával rovnou na sklo, nebo vytvořil stěnu z opískovaného, vytvarovaného polystyrenu, za pomoci netoxického lepidla Hercules. Takto upravená zadní stěna zajišťuje pro sklípkana větší možnost šplhu a pavouk tuto polepenou stěnu také velmi často využívá. Nevýhoda u opískovaného polystyrenu je ovšem ta, že jí hlavně zemní sklípkani ničí chelicerami (např. sklípkani rodu Brachypelma). Jako podklad většinou používám lignocel, či rašelinu bez chemických přísad. Vrstva substrátu se pohybuje většinou okolo 5 cm. Do terárií pro stromové sklípkany se vždy snažím umístit větev, či kořen z korkového dubu, nebo větev z ovocného stromu, jako je např. švestka.
Pro malé druhy, jako je např. druh Tapinauchenius latipes, Ausserer,1875, se snažím využít umělou květinu. Do terária vysokého až 50 cm se také snažím umístit druhy rodů Stromatopelma, Psalmopoeus, Pterinochilus. Sklípkany rodů, jako jsou např. rody Poecilotheria, Chilobrachys, Selenocosmia atd..mají terária také se základnou 20x30 cm, ale výška je nižší-30-40 cm.
Např. rod Poecilotheria a většina jeho druhů si často staví hnízda při zemi, či si dokonce vyhrabou a zapředou malou noru. Podobným způsobem žijí také sklípkani rodu Heteroscodra, konkrétně Heteroscodra maculata Pocock, 1899. Do terárií se snažím vždy umístit vlhkomilnou rostlinu, většinou rodu Scindapsus, dále Fatshedera lizei (vypadá jako břečťan), Cirtomium falcatum (kapradina), nebo Ficus. Tyto rostliny mají rády vysokou vzdušnou vlhkost a poměrně rychle rostou. Poslední dobou se také pokouším experimentovat s citrusem. Do terária lze také podle mě umístit Ficus pumila, nebo žumen (Cissus rhombifolia). Do terárií vždy umístím mělkou napáječku. Do těchto terárií se snažím umístit již určené samice, zhruba od 9-10 svleku. Mláďata chovám v plastových nádržkách různých velikostí a výšek. Teplota se většinou pohybuje v rozmezí 24-26°C. Vzdušná vlhkost dle druhu 60-90 %.
U zemních sklípkanů dodržuji při tvorbě či koupi terária tloušťku skla 4 mm.
Základna bývá různá. U menších druhů je základna 15-20 x 30 cm (rod Brachypelma, Aphonopelma, Grammostola)a u větších 20-30 x 30-40 cm (rod Acanthoscurria, Lasiodora, Lasiodores). Výška v žádném případě nepřesahuje 30 cm. Terárium s větší základnou lze samozřejmě použít u všech větších rodů(Theraphosa, Pamphobeteus, Citharischius). také zde platí, že do terária umísťuji určené samice v 9-10 svleku. Jako podklad používám opět většinou lignocel, ovšem postupně přecházím na rašelinu, neboť lignocel je poslední dobou velmi nekvalitní a obsahuje plísně a houby.
Větrací mřížku mohu u těchto rodů doporučit hliníkovou,vrtanou, nebo silnější nerezové pletivo. Běžné nerezové pletivo,které se většinou při výrobě používá, větší zemní druhy snadno poškodí a mohou se při tom zranit. Moje adultní samice Acanthoscurria geniculata (C.L.Koch,1841), či Lasiodores polycuspulatus Schmidt a Bischoff, 1997 toto běžné pletivo zcela zlikvidovaly a hrozil únik chovanců, či jejich zranění. Nezbytnou součástí u zemních druhů je mělká napáječka se stále čistou vodou. Jako úkryt nejraději používám kůru z ovocného stromu, někdy i borovou. Kokosový ořech jsem zcela vyloučil, ale samozřejmě se dá použít.
U norových sklípkanů mám terária s tloušťkou skla též 4 mm. Základna se pohybuje v rozmezí 30-40 x 30 cm, výška 30 cm. Zde je důležitá vrstva substrátu (lesní hrabanka, lignocel), která se vždy pohybuje 10 - 15 cm. Jinak je konstrukce stejná,jako u zemních druhů.
Např. moje samice Hysterocrates hercules Pocock,1899 si vyhrabala noru po celém obvodu nádrže. Misku s vodou jí musím často přemisťovat, neboť své nory často přestavuje. Podobně "hrabavě" se podle mých zkušeností chovají také sklípkani z Kostariky, se synonymem "El coco".
Zatím ovšem vlastním pouze subadultní jedince, které ještě nejsou ve velkých nádržích.
Stejným způsobem mám také uzpůsobené terárium u subadultní samice Haplopelma lividum, Smith,1996 která si pod opřenou kůrou také vyhrabala obsáhlou noru. Podobně se také chovají má mláďata druhu Heteroscodra maculata Pocock,1899, které ještě nejsou ve velkých nádržích, ale ve svých nádržkách si vyhrabaly v substrátu noru a spodní část nádržky silně zapředly.
Na závěr podotýkám, že toto jsou pouze moje zkušenosti. Pokud má někdo jiné a chce se s nimi podělit s dalšími chovateli, může napsat. Rád jeho názor otisknu.

Michal Toráň