Pamphobeteus platyomma (= Vitalius platyomma) (Mello - Leitao, 1923) Podčeleď: / subfamily / : Theraphosinae Rod / genus /: Pamphobeteus Rozšíření, domovina: Jižní Amerika - Brazílie

Popis:
Mláďata mají ze začátku typické zbarvení pro tento rod. Končetiny a hlavohruď jsou světležluté, až vybledlé oranžové. Zadeček je naopak sytě oranžový s černou kresbou ve tvaru „stromečku“ uprostřed. S následujícími svleky končetiny tmavnou, spolu s hlavohrudí a mizí i zbarvení zadečku. Poté dostávají odrostlá mláďata barvu více podobnou dospělcům. Hlavohruď je hnědočerná, od očního hrbolku, až k vtisku - rýze ( fovea ), můžeme spatřit nespojitou fialkovou kresbu. Zadeček a končetiny jsou kaštanově hnědé, někde mohou být až do černa, např. na nártech a pokryté jsou dlouhými oranžovými chloupky. Spodní strana zadečku je světle hnědá.

Má dospělá samice časem úplně zesvětlala, takže v dospělosti je jasně hnědá, až rezavá. Barva kresby a hvězdice na hlavohrudi mizí. Zadeček má o něco kakaovější, s dlouhými chlupy. Naopak adultní samci jsou pestřejší. Kresba na hlavohrudi zintenzivní na fialovou, až červenou. Jasně fialový odstín mají i femury končetin. Jako většina jihoamerických sklípkanů obývající savany i Pamph. platyomma má velké množství žahavých chloupků a velké množství jich také často spotřebuje. Dospělé samice dorůstají do 8 cm v těle. Jsou mírně agresivní, při vyrušení většinou ihned použijí svých žahavých chloupků, málo kdy se však staví do obranného postoje. Dospělí samci jsou nohatější, více impulsivní a hlavně splašenější. Samice dospívají po 4 až 5 letech, samci mohou již po 3 roce dospět.

V kokonu bývá okolo 100 vajíček a mláďata v 1. svleku jsou neobvykle velká, v rozpětí nohou mají kolem 1,5 cm. Odchov je bezproblémový. Mláďata jsou dravá a žravá a tak jim můžete již v začátcích předkládat malé živé červy a cvrčky. Žravost jim zůstává po celý jejich život, takže zde můžeme uplatnit jak cvrčky, šváby, tak i sarančata, nebo myší holata.

Pokud se jedná o terárium, tak pro chovné, dospělé jedince zřizujeme terária o rozměrech 30 x 30 x 30 cm ( d,v,š ). Jako podklad je nejvhodnější lignocel, protože tento druh vyžaduje spíše vyšší vlhkost a lignocel lépe drží vodu. Vhodný je i úkryt, postačí borová kůra, opřená o stěnu terária, či rozbitý květináč. Na co nesmíme zapomenout je miska s vodou. Na dvířka terária volíme silnější magnety, či kvalitní západky, jelikož samice i samci se svými silnými končetinami, rádi prověřují jejic pevnost a výletem by nepohrdli. Pokud se jedná o toxicitu, nemá celý tento rod nijak zvláště účinný jed. Pokud by kousl, jednalo by se spíše o poranění, které by způsobil svými dlouhými a silnými jedovými zuby. O infekci zde také nemusíme moc pochybovat. V dnešní době je u nás tento druh celkem běžně chován i odchováván. Cenově je relativně dostupný. Problém může nastat v možné záměně stejně zbarvených mláďat, které má celý tento rod stejné. V poslední době je často nabízen pod synonymem Vitalius platyomma.

Opluštilová J.